, an; m.: wǽte, an; f. I. wet, moisture :-- Wǽta humor, Wrt. Voc. i. 76, 78. Hwílum flíht se wǽta ðæt drýge, Bt. 39, 13; Fox 234, 11: Prov. Kmbl. 71. Seó lyft sycð ǽlcne wǽtan up tó hyre, . . . se wǽta gǽð up swylce mid miste, and gyf hit sealt byð . . . hit byð . . . tó ferscum wǽtan áwend, Lchdm. iii. 278, 7-12. Ðá forscranc ðæt sǽd, for ðan ðe hit næfde nǽnne wǽtan. Swá dóð sume menn . . . se wǽta ne fæstnode heora wyrtruman, Homl. Th. ii. 90, 30-35. Wǽte humor vel mador, Wrt. Voc. i. 53, 44. Snáw cymð of ðam þynnum wǽtan, ðe byð up átogen mid ðære lyfte, Lchdm. iii. 278, 23. Hit wǽtan næfde non habebat [h]umorem, Lk. Skt. 8, 6. Hwílum ðæt dríge drífð ðone wǽtan, Met. 29, 48. Hí feallan lǽtaþ seáw of bósme, wǽtan of wombe, Exon. Th. 385, 21; Rä. 4, 48. Wǽtum hé (snow) oferhrægeþ, gebryceþ burga geatu, Salm. Kmbl. 612; Sal. 305. II. a liquid :-- Wynsum wǽta (water) út flówende, Blickl. Homl. 209, 2. Æfter sóðum gecynde ðæt wæter is brosniendlíc wǽta, Homl. Th. ii. 270, 5. Wolde ðæt folc ðæt fýr ádwæscan, gif hit ǽnig wǽta wanian mihte, 140, 17. Hit wæs mid wǽtan (blood) bestémed, Rood Kmbl. 44; Kr. 22. II a. a liquid that may be drunk or used in cookery, medicine, etc., liquor, drink :-- Wǽta liquor, Wrt. Voc. i. 27, 49 (in a list 'de generibus potionum'). Mete cibus, drenc potus, wǽta liquor, 82, 47. Úre wǽta wæs olfenda miolc, Shrn. 38, 18. Dó on hunig and on wín . . . dó ðæt se wǽta mæge oferyrnan ða wyrta, Lchdm. ii. 306, 27. Gesamna tú ámbru hrýþra micgean . . . wylle óþ ðæt se wǽta sié twǽde on bewylled, 332, 17. Ǽgru sint tó forgánne, for ðon ðe hira wǽte bið fǽt and máran hǽto wyrcð, 210, 23. Geðicge ðæs wǽtan (hot water and wine) þreó full fulle, i. 76, 25. Þeáh hý him wǽtan bǽdan, drynces gedreahte, Exon. Th. 92, 14; Cri. 1508. Wæs glæsen fæt ðæt ðæs wynsuman wǽtan onféng. Þǽr wæs gewuna ðæm folce, ðæt hié tó ðæm fæte ástigon and ðære heofon*-*lícan wǽtan onbyrigdon, Blickl. Homl 209, 4-9. Wǽtan (byrele? cf. wín-byrele caupo, 21, 13; or brytta? cf. wín-bryttum cauponibus) caupo, Wrt. Voc. ii. 22, 81. Wǽtan heó ne swelgeþ, ne wiht iteþ, Exon. Th. 439, 27; Rä. 59, 10. Tó leohtum drence (a number of plants then follow), tó wǽtan (for liquor) healf háligwæter, healf eala, Lchdm. ii. 274, 4. Gif mon sié mid wǽtan forbærned, 324, 14. Gif lytel fearh áfealle on wǽtan (liquorem), and cucu sig upp átogen, sprenge man ðone wǽtan mid háligwætere, and þicge man ðone wǽtan; gif hit deád sig, and man ne mæge ðone wǽtan gesyllan, geóte hine man út, L. Ecg. C. 39.; Th. ii. 164, 3-7. Nánne wǽtan hí ne cúþon wið hunige mangan, Bt. 15; Fox 48, 10. Ne hé cealdne wǽtan ne þicge, Lchdm. i. 190, 2: 238, 9. Drince wucan æfter ðon beónbroð and mænige (nǽnige?) óþre wǽtan; óþre wucan . . ., and náne óþre wǽtan . . .; þriddan wucan . . . nánne óþerne wǽtan, ii. 216, 11-15. Ða wyrte wið ðone wǽtan gemencge, drince ðonne, iii. 18, 20. Ne dranc hé wínes drenc, ne nán ðæra wǽtena ðe druncennysse styriaþ, Homl. Th. ii. 298, 18. III. moisture in an animal body, humour :-- Ðonan cymeþ sió mettrymnes ðæm healedum,ðe se wǽta ðæra innoða (humor viscerum) ástígð tó ðæm lime, Past. 11; Swt. 73, 9. Ðonne bið se deáðbǽra wǽta (humor mortiferus) on ðæm menn ofslægen mid ðæm biteran drence, 41 ; Swt. 303, 16. Gif ðú wille ðæt yfel swyle and ǽterno wǽte út berste, Lchdm. ii. 16, 14. Gif sió wamb biþ windes full, ðonne cymð ðæt of wlacre wǽtan; sió cealde wǽte wyrcþ sár an, 224, 24. Wið ealle gegaderunga ðæs yfelan wǽtan of ðam líchoman, i. 236, 18. Gífernes áríst of ðæs hores wǽtan ðe of ðam magan cymð, ii. 196, 3. Of yfelum wǽtan slítendum ðone magan, . . . gif se seóca man áspíwð ðone yfelan bítendan wǽtan áweg, 60, 20-23. Of yfelre wǽtan slítendre, 4, 30. Wiþ yflum wǽtan and swile . . . hit eal ðæt worms and ðone yfelan wǽtan ádrífþ, 72, 12-15. Hyt ealne ðone wǽtan (dropsical humour) út átýhþ, i. 204, 3. III a. water, urine :-- Genim eoferes blǽdran mid ðam micgan, áhefe upp, and ábíd óþ ðæt se wǽta of áflówen sý, Lchdm. i. 360, 6. IV. moisture of plants, juice, sap :-- Nim ǽnne sticcan . . . forbærn ðone óderne ende, ðonne gǽð se wǽta (v.l. wǽte) út æt ðam óðrum ende, Lchdm. iii. 274, 5. Sæp i wǽte succus, Hpt. Gl. 450, 13. Hé bær ða wǽtan ðære uncystan in ðam telgan ðone hé getýhþ ǽr of ðam wyrtruman portat in ramo humorem vitii, quem traxit ex radice, Bd. 1, 27; S. 495, 26. [He þoleð hwile druie, and hwile wete, O. E. Homl. ii. 123, 6. Hwo þet bere a deorewurðe licur, oðer a deorewurðe wete in a feble uetles, A. R. 164, 14. Ifulled mid attere, weten alre bitterest. Laym. 19769. Icel. væta wet, rain.] v. hærfest-wǽta.